Vyjádření hydrogeologa

Konzultace s hydrogeologem by měla předcházet dalším krokům. Právě na něm totiž zpravidla staví vodoprávní úředník svoje rozhodnutí. Hydrogeolog zároveň poskytuje podklady projektantovi vsakovacího objektu.


Hydrogeolog se k záměru vsakování vyjadřuje z hlediska charakteru podloží – zda je vsakování fyzicky možné tj. zda je zemina dostatečně propustná. Výstup hodnocení geologa by měla být informace množství vody, kterou může zemina pojmout za jednotku času, což je zásadní údaj pro dimenzování vsakovacího objektu vodohospodářským inženýrem.

Zároveň se hydrogeolog vyjadřuje k možnému ohrožení blízkých zdrojů podzemní vody (přečištěná voda, totiž není ani zdaleka pitná.


Jaké podmínky musejí být zejména splněny pro umožnění vsakování:

1) Dostatečná propustnost půdy

2) Dostatečná hloubka hladiny podzemní vody

3) Musí být vyloučeno nebezpečné znečištění podzemní vody


Ad 1) Voda se musí vsakovat dostatečně rychle, což je dáno propustností prostředí vyjadřováno koeficientem filtrace udávajícím rychlost proudění vody v m/s. Orientační hodnoty propustnosti jsou shrnuty v následující tabulce. Propustnost prostředí stanovuje geolog na základě vsakovací zkoušky nebo orientačně podle zrnitostního rozboru. Orientační hodnoty koeficientu filtrace zemin jsou uvedeny v následující tabulce.

ZeminaPropustnost v m/sKoeficient filtrace
hrubozrnný štěrk 0,1 až 0,005 10-1 až 5 x 10-3
jemně až středně zrnitý štěrk 0,03 až 0,0005 3 x 10-2 až 5 x 10-4
písčitý štěrk 0,01 až 0,0001 10-2 až 10-4
hrubozrnný písek 0,004 až 0,0001 4 x 10-3 až 10-4
středně zrnitý písek 0,001 až 0,00006 10-3 až 6 x 10-5
jemnozrnný písek 0,0004 až 0,000006 4 x 10-4 až 6 x 10-6
hlinitý písek, písčitá hlína 0,000075 až 0,00000005 7,5 x 10-5 až 5 x 10-8
Hlína 0,000005 až 0,0000000001 5 x 10-6 až 10-10
jílovitá hlína 0,000004 až 0,0000000001 4 x 10-6 až 10-10
hlinitý jíl 0,00000001 až 0,0000000001 10-8 až 10-10
(podle DWA-A 138, duben 2005)

Ad 2) Hladina podzemní vody musí ležet minimálně 1 m pod dnem vsakovacího objektu, tak aby byla umožněna přirozená filtrace vsakující se vody. Vsakovací objekt však musí být umístěn až pod nezámrznou hloubkou. Což v podmínkách ČR představuje 0,8 až 1,2 m. Hladina podzemní vody by tak v praxi neměla ležet mělčeji než 2 m pod povrchem terénu.


Ad 3) Zasakovaní vody nesmí ohrozit kvalitu podzemní vody. K ohrožení může dojít několika způsoby, které se mírně liší v závislosti na tom, zda se vsakuje srážková či přečištěná podzemní voda. Riziko spojení s odpadní vodou je vyšší a je závislé zejména na technickém řešení čističky. Každá prefabrikovaná čistička disponuje certifikátem jakosti vypouštěných vod. Srážkové vody zase mohou být znečištěny od povrchů, po kterých stékají. Plechové střechy uvolňují těžké kovy, což však není doposud nijak technicky řešeno. Vody stékající po površích vozovek mohou být znečištěny ropnými látkami, což se řeší instalací odlučovačů. Specifickým rizikem je pak mobilizace staršího znečištění prostřednictvím zasakované vody, což představuje riziko zejména v průmyslových areálech.


Nejčastější důvody negativního vyjádření hydrogeologa k vsakování:

Středně zrnitý štěrk 1) Mělká hladina podzemní vody (méně než cca 2 m pod povrchem terénu)


2) Přítomnost zemin, jejichž koeficient filtrace je nižší než 1 x 10-7 – jílovité zeminy


3) Mělká úroveň skalního podloží


4) Přítomnost zdrojů podzemní vody, které by mohly být ohroženy (domovní studny ale i veřejné zdroje – přítomnost ochranného pásma, 1. a 2. stupně)


5) Blízkost budov a sklepů


6) Možnost inicializace svahových pohybů




Postup geologa:

1) Ověření pozice plánovaného zasakování na mapě ochranných pásem vodních zdrojů (ochranná pásma bývají často relativně rozsáhlá a majitel pozemku si jejich existence nemusí být vědom). V prvním ochranném pásmu vodního zdroje vsakovat nelze v žádném případě. V druhém ochranném pásmu, pak lze zasakování provádět pouze se souhlasem jeho správce (nejčastěji vodovodní společnosti nebo obce). V mapových podkladech lze dále ověřit střety s některými dalšími zájmy (např. ochrana krajiny). Přítomnost inženýrských se se založením vsakovacího objektu rovněž neslučuje. Její ověření je však na stavebníkovi.


2) Obhlídka lokality a ověření přítomnosti potenciálně ohrožených vodních zdrojů nebo staveb. V rámci možností by měla být zjištěna i úroveň hladiny podzemní vody.


3) Technické práce se provádějí až v případě, že vsakování nebrání žádné skutečnosti zjištěné v předchozích etapách. V místě budoucího vsakovacího objektu je nutné provést výkop, který odkryje zeminu v úrovni dna vsakovacího objektu. Hydrogeolog popíše profil zastižený v sondě a odbere vzorek zeminy z patřičného horizontu.


4) Vsakovací zkouška – nejsou v rámci předchozí etapy zjištěny skutečnosti neumožňující vsakování (např. mělká hladina podzemní vody) je přistoupeno k vsakovací zkoušce. Kdy je do výkopu napuštěn známý objem vody (např. 1 m3) a následně je sledován pokles její hladiny v čase. Podle zjištěné rychlosti vsakování se pak dimenzuje velikost plochy vsakovacího objektu. Zkoušku je možno realizovat i prostřednictvím infiltrometru, výsledky však nejsou vzhledem k malé ploše infiltrometru natolik reprezentativní. V krajním případě lze stanovit propustnost tabulkově na základě zrnitostního rozboru.


5) Sepsání vyjádření shrnujícího všechna zjištěná fakta. Obsaženo bude stanovisko, zda je vsakování možné a za jakých podmínek.




Design downloaded from free website templates.